Básničky o lásce

23. března 2008 v 0:21 | Vevík |  Láska
Chci být vítr co ti vlasy rozhází a déšť co ti stéká po tváři.
Chci být slunce co tě zahřeje a sníh co ti vlasy pokryje.
Chci být zem po které chodíš a tvůj nos ať vím jak krásně voníš.
Chci být postel na které usínáš a slunce co tě hřeje když ráno očka otvíráš.
Chci být tvá očka ať vidím v zrcadle jaká jsi kočka.
Chci být vzduch který dýcháš a tvá ouška ať vím co říkáš.
Chci jít s tebou k oltáři a mít štěstím slzy na tváři
Až se jednou zeptáš..
Až se mě jednou zeptáš, jestli mám radši život, než tebe, tak já odpovím život, a ty odejdeš, aniž by jsi věděla, že můj život jsi ty....

Co je láska?
Co je to láska? Možná slovo, možná nic, možná krása, možná víc. Já však toužím po Tvém těle, po Tvé lásce, po Tvé něze a ta láska v srdci mém, myslí na Tě každý den.

Láska je...
Láska je jako hrom co skácí i strom. Láska je jako blesk co zasáhne i stesk. Láska je jako nebe, láska je , že miluji Tebe.

Čas
Dny , hodiny , minuty , vteřiny ... čas se zdá být bez konce , když srdce nemá koho chce...
Jídlo, vzduch, vodu potřebuje člověk, aby mohl žít...Já potřebuju jenom tvoji lásku, abych měla důvod tady být...
Skrýval ses za sliby, že tvá láska je skála, pro mě byls jediný o koho jsem stála.Nádherněsilný byl tvé lásky žár, moc bych si přála, abys i dál mě miloval
Marný je pláč, marné jsou slzy, stojím a šeptám: Vrať se mi brzy...
Sbohem a nezapomeň, co jsi mi dal,snad pochopíš, co jsi nokdy nechápal....Že ten, kdo nejvíc má rád, nedokáže odejít jen tak....
Srdce se mi svírá steskem, jsem zas sama a ty sám, odešel jsi beze slova, já tě stejně ráda mám!
Život je jeviště na kterém se musí hrát, a když srdce krvácí, tvář se musí smát...
Přišla jsem k rozumu-stojí to za to, dolejzat nebudu, tak ahoj zlato!
Já vím, že tě nesmím vídat, já vím,že tě nesmím líbat.Vím, že mě nemáš rád, přesto tě budu milovat!
Miluji pohled tvých očí,
miluji úsměv tvých rtů,
miluji dotek tvé ruky,
pohlazení tvých vlasů.

Miluji tvůj smích,
miluji tvůj pláč,
snad není hřích,
věčně tě milovat.

Protože tyto verše říkají,
jak moc tě miluji
Miluji tě!
Jako když kvítek růže rozkvétá.
Miluji tě!
Jako když paprsek slunce na květ dolétá.
Miluji tě!
Jako když se noční obloha rozední.
Láska je dar
A není nad ní!
Miluju Tě čím dál víc,
hodinu od hodiny je to silnější,
bez Tebe už nebudu nic,
už nemůžu být šťastnější.
Milovala bych Tě,
i kdybys byl němý,
milovala bych Tě,
vždyť láska se na světě cení.
Mohl bys být slepý,
potichu mě poznávat,
klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
prosím, chtěj mě poznávat.
Můžeš být cokoliv,
ale vždy buď můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím, při mně stůj.
Nejsi slepý,
tak otevři své krásné oči,
nejsi němý,
tak řekni, že pro mě se Tvůj svět točí.
Hodiny počítám,
kdy se tohle všechno stane,
už i minuty počítám,
kdy má ruka do té tvé zase spadne.
Miluju tě!
Věř mi to,
v tomhle já neumím lhát,
řeknu ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.
Miluju Tě...
It is easy to say I love you, but it is hard to say goodby for ever!
Kdo jednou tvoje sladké rty líbal, kdo v náručí tě měl, ten zapomenout nemůže ani kdyby chtěl!
Proč jsem tak samotná, proč jsem tak sama, proč jsi tak daleko, když tě mám ráda?
Chtěla bych být slza v tvém oku, stékat ti po tvářích a umírat na tvých rtech, kdybys ty byl slza v mém oku, nikdy bych neplakala, abych te neztratila!
Proč miluji tě čím dal víc?
Proč mám sto chutí letět s tebou třeba na měsíc?
Proč láska přichází nezvaná,neočekávaná a nestranná?
Proč chci tě vidět každou chvíli?
Proč mam po tvém pohledu tolik do života síly?
Proč nabíjí mě každá chvíle s tebou a proč jen s tebou mohu býti sama sebou?
Proč je nudná každá chvíle bez tebe?
Bez tebe jsem jako hvězda bez nebe, co nemá kde zářit a tak pomalu umíra ......
Když večer v postýlku ulehám,
jenom Tebe v mysli mám,
moje srdce nechce spát,
chtělo by se s Tebou smát,
v Tvá něžná očka pohledět
a najít v nich ten tajný svět,
ten svět, kde láska kvete jen,
kde splní se snad každý sen,
tam unesla bych Tě ve spánku,
na louku plnou heřmánku,
do ouška bych Ti pak šeptala tiše,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
ta dvě slůvka, co nahlas bojím se říct,
že miluji Tě čím dál víc...
Tam někde uvnitř mě,
kde je pro mě láska vším,
tam já tě miluju víc a víc.
Tam na pokraji samoty
já volám na tebe až do úplné němoty.
Tam, kde na tebe myslím pořád,
věřím, doufám,... a sním.
Tam, kde potkám tě zas,
pro mě zastaví se čas.
Tam, v srdci mém,
jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
a já se stanu navždy tvou.
Tam někde, kde je ráj,
tam jsme už asi dávno spolu,
ty nevidíš jinou
a zasypáváš mě láskou svou.
Tam v budoucnu, steskem po tobě
mě láska k tobě třeba zabije.
Tam někde, až se jednou blíž poznáme,
od té chvíle už budu milovat věčně,
dlouze, něžně, ohnivě, šíleně, nekonečně,
vášnivě JEN TEBE!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama